16

18. - 25. září 1999

VÝPRAVA PRVNÍ

16. září 1999

V 15.00 hodin vyrážíme, první skupina z Prahy (Láďa, Markéta J., Radek a Renata) a druhá z Tábora (Jindra, Markéta B. a Petr). Setkání obou vozů máme naplánováno u benziny v Hladově (Jihlava). Tam také probíhá poslední dotankování benzínu a plynu a pokračujeme na hranice do Znojma.

Odbavení na hranicích probíhá bez problémů a záhy nás vítá Vídeň. Zde se zařazujeme do kolony a více jak hodinu pouze popojíždíme. Máme alespoň dostatek času na sledování architektury města a příležitostně svačíme. Velice nás těší, že obě naše Škody 105 a 120 zvládají zácpu bez problémů a bez vaření. Jsme za to vděční, obzvláště když kyneme na pozdrav řidičům západních vozů, kteří pobíhají kolem otevřených kouřících kapot. Po průjezdu Vídní už cesta probíhá bez problémů až na hranice se Slovinskem. Zde děláme krátkou přestávku a vzápětí pokračujeme až do Chorvatska. Zjišťujeme, že první bedna piva začíná mít velké mezery. V Chorvatsku pokračujeme již hlubokou nocí až kamsi za Zagreb, kde asi ve 2.00 hodiny končíme u jedné odlehlé benzínové pumpy. Kdo má, tak nafukuje lehátko a ukládáme se ke spánku pod širým nebem v cizině.

Noc proběhla poměrně klidně, pouze někteří krajané nás párkrát okukovali a mluvili něco o zimě a zmrzání.

17. září 1999

Vstáváme časně ráno, v rámci možností provádíme údržbu obličejů a vyrážíme dál, směr Plitvická jezera. Také zjišťujeme, že to pivo s první bedny je fuč. Jestli to tak půjde dál, zahyneme žízní ještě před naloděním. Jelikož v průběhu cesty několikrát zastavujeme ohledně našich děvčat a jejich potřeb, viníme je z tajného nočního upíjení. V souvislosti s touto skutečností Láďa zjistil zajímavou skutečnost a to, že ženské jsou jediní tvorové, kteří když jdou na malou, musí vyšpulit zadek jako na velkou. Ihned vzniká diskuze, proč tomu tak je. Zda je to proto, že ženy neví co chtějí a tak se připravují na všechny možnosti, nebo proto, že stvořitel byl chlap - šprýmař a takto je trestá.

V 10.30 konečně dorážíme na Plitvice a začíná naše prohlídka. Volíme trasu po proudu a tudíž se necháváme vláčkem vyvést k horním jezerům a postupujeme směrem dolů po svých. Všichni jsou nadšeni a uchváceni tou nevídanou krásou. Voda v jezírkách je průzračně čistá a všude je spousta ryb. Jednotlivá jezírka na sebe navazují malými i velkými vodopády, voda se blýská ve slunci a s šuměním nebo hřmotem dopadá a tříští se do drobných kapiček, které jsou všude kolem, obklopují Vás jako chladivá pára. Popojdete-li kus, pak utichá zvuk jednoho vodopádu a jiný narůstá. Vnímáte to a víte, že je před Vámi další krásná scenérie a v očekávání postupujete. Každý úsek cesty překvapí něčím novým a na každý obětujete snímek. Asi v půli prohlídky, kdy už jsou mnozí upachtěni, potěší krátká plavba lodí, která Vás zaveze přes největší jezero do druhé poloviny parku. Zde se občerstvíte v některém ze stánků a můžete pokračovat k největším vodopádům a kaňonům. Právě v této části Vás čekají známé scenérie, které mnozí již znají z filmů o Vinetouovi (Poklad na stříbrném jezeře).

Kolem 16.00 hodiny dorážíme k našim přepravním vozidlům, naše prohlídka je u konce. Jsme nadšeni a pokračujeme v cestě k pobřeží. Naším cílem je Pakoštane, městečko na břehu Jaderského moře nedaleko místa našeho nalodění. Zde se ubytujeme přímo na pláži a po krátké koupeli v moři vzhůru za kulturou do nejbližší vinárny pod širým nebem. Vybrali jsme si GRGO DALMATINSKO, kde nám nabídli domači vino, bijelo i crno. Vzali jsme si od obojího, míchali ho z místní minerálkou a moc dobře se nám sedělo. Při této příležitosti jsme také ujasnili hierarchii na naší lodi. Jindra se stal 1. důstojníkem, Petr a Láďa povýšili na 2. a 3. důstojníka a 4. důstojník, tzv. důstojník pro styk s posádkou, se stal Radek. Obě Markéty a Renata se staly řadovými členkami posádky a kdosi správně konstatoval, že máme mužstvo složené ze samých žen. Děvčata, snad vlivem vína, neprotestovala a nám se tato skutečnost náramně zamlouvala. Ujednotili jsme také poslední interní předpisy, kterými se budeme řídit v průběhu plavby. Především pak skutečnost, že pro dobro všech bude vládnout na naší lodi demokracie zaručená případným hlasovacím právem každého námořníka, přičemž každý člen mužstva má jeden hlas, 1. důstojník pět hlasů a ostatní důstojníci po čtyřech hlasech. Už toto první demokratické rozhodnutí bylo kvitováno s povděkem, o čemž svědčí poměr hlasů 17:3.

Jak večer postupně přecházel v noc a víno chutnalo čím dál víc, začali jsme se prozkoumávat navzájem, abychom se důkladně seznámili a v té daleké cizině se snadno poznali. Zjistili jsme, že Markéta B. velice pije veškeré pití, neboť pít je třeba a také že alkohol a především víno je velice dobré. Prozkoumali jsme podivnou vyrážku na levém ňadru Markéty J. a zjistili, že jde o tetování. Jednalo se o vyobrazení létajícího koně Pegase. Na naši otázku, proč je tak malý, jsme dostali jasnou odpověď, totiž že tak malý vždycky nebyl, ale s věkem začala narůstat "koza " pod ním a on se chudák stal zakřiknutý, až se takhle smrsknul. Když jsme již v hluboké noci ulehali na pláž, svorně jsme konstatovali, že to byl pozoruhodný den, zakončený ještě pozoruhodnějším večerem. Během noci se již nestalo nic mimořádného, pouze Láďa se prý několikrát probudil vlastním chrápáním a vždy když byl vzhůru, hrabal pod sebe písek. Zřejmě se mu zdálo o želvách a o snášení.

18. září 1999

Ráno se probouzíme porůznu a jednotlivě se koupeme v moři. Po koupeli následuje raní hygiena a vyrážíme do města. 1. a 2. důstojník dokupují potraviny, které zapomněli doma, především 9 kg brambor. Vzhledem ke zhoršování počasí opouštíme v 11.30 pláž a vyrážíme směrem na Šibenik do maríny Solaris, kde nás má již očekávat naše jachta Astros. Ještě je třeba říci, že obě Škody 105 a 120 jeli doposud jako draci bez jakéhokoli problému.

Do maríny jsme dorazili odpoledne a po seznámení s kapitánem Jirkou následovalo nalodění. Ujasnili jsme si rozložení na lodi - příďová kajuta Markéta s Jindrou, záďové kajuty Petr s Láďou a Renata s Markétou a na kapitána Jirku a Radka zbyl salónek. Po uspořádání všech věcí a proviantu na lodi jsme vyrazili na krátkou projížďku kolem maríny a do okolí Šibeniku. Mohu-li soudit dle prvních dojmů, byli jsme nadšeni. Počasí bylo nádherné, vítr svěže foukal a byl nasycen vůní moře a jachta velice hbitá. Zkrátka romantické.

Po návratu do maríny děvčata uvařila první večeři na lodi (těstoviny v omáčce), která byla označena za večeři lehkou a tudíž nedostačující. Následovala ostrá výměna názorů mezi důstojníky a mužstvem ohledně množství jídla a následně druhá večeře, označená tentokráte za těžkou. Ta se však z pochopitelných důvodů týkala již pouze důstojníků a byla zakončena 5 litry jablkového vína z Láďovi zahrádky. Tato akce začala zcela nevině, ovšem v okamžiku, kdy se načala druhá dvoulitrová láhev bylo zle. Začalo mírně pršet, tak jsme se přesunuli do lodi a pili a pili a pili.

19. září 1999

A bylo to těžké ráno. Postupně jsme ale vstali všichni a provedli civilizovanou údržbu těla. V obchodě jsme dokoupili poslední důležité zásoby (10 litrů vína, rum, a podobně) a pak jsme konečně vypluli. Sice jsme se po chvíli zase vrátili a vzali zbytek věcí, které jsme předtím ještě zapomněli, ale plavba začala. Foukal mírný příznivý vítr a tak většina posádky pohody využila k vystřízlivění a ujasnění si, co vlastně včera večer při jabčáku žvatlali. (ovce v holinkách a jejich projevy, opět přišel na přetřes Pegas, atd. atd.)

Dopoledne bylo opravdu velice klidné a tak se téměř všichni naučili kormidlovat a jezdit za lodí na laně. Akorát s lezením na loď to bylo slabší, ale naštěstí se nikdo neutopil. Bohužel se také nikdo nepoblinkal, takže na prvního kandidáta stále čekáme. Okolo 14 hodina jsme přirazili k molu u ostrova Žirje v zátoce Mikavica. Mužstvo vařilo oběd, brambory s vepřovým ve vlastní šťávě. Po obědě, když se nasytili důstojníci, dostalo svůj příděl stravy i mužstvo a z toho pro ně vyplynulo mytí nádobí a celkový úklid lodě. Důstojníci se během toho věnovali zažívání a odpočinku, aby načerpali sílu na nadcházející večer. V pozdním odpoledni se probudili (žízní) a rozhodli se spolu s kapitánem přejet s lodí na druhý konec zátoky k jinému, opuštěnějšímu molu, kde jsme byli sami a nerušili tak gentlemanskou zábavu posádek ostatních lodí. Celý manévr trval pouze několik minut a zvládli jsme ho těsně před západem slunce.

Provedli jsme večerní očistu v moři, někteří důstojníci (Petr a Jindra) předvedli mužstvu secvičenou sestavu tandemového plavání. Ovšem mužstvo to samozřejmě neocenilo, ba co víc, provolávali cosi o kreaci dvou zchromlých akvabel. Po zakončení našeho vystoupení jsme jim oplatili stejnou mincí a vyhlásili CVIČNÝ ŽRALOČÍ POPLACH. Na to však reagoval pouze 2. důstojník Láďa, který se bleskurychle přesunul z vody na loď. Bylo nutné mužstvo za jeho přezíravé chování potrestat, a proto jsme vytáhli z vody schůdky, čímž jsme si konečně vynutili jejich pozornost. Jejich zmatek a verbální projevy se natolik přiblížili skutečnému ŽRALOČÍMU POPLACHU, že jsme jim schůdky zase spustili. V tu ránu byli na lodi.

Další mimořádné situace již nenastali a tak jsme se začali připravovat na večerní důstojnickou rozpravu. To spočívalo v tom, že jsme stanovili a odměřili množství vína pro večerní sezení a striktně jsme omezili čas konání sezení. Toto jsme provedli tak, že jsme si nařídili budík na předem stanovenou hodinu, kdy se po zazvonění i v případě nedopití vína všichni odebereme na kutě. Po těchto přípravách opět započala večerní diskuze, při níž jsme hodnotili zážitky z celého dne, plánovali dny budoucí a postupně opět zabředávali do prapodivných diskuzí. Mluvili jsme o cestování, mezilidských vztazích a o manželství mezi mužem a ženou. Někteří důstojníci byli toho názoru, že spolu s manželkou by měl ženich na radnici nafasovat kazetu s relaxační hudbou. Jiní, zkušenější oponovali, že kazeta je málo, že to chce soubor několika mnoho skladeb, ale nikoli na kazetách, neboť ty časem a používáním ztrácí kvalitu, nýbrž doporučovali CD, kde kvalita vydrží až do pozdních let, kdy je to prý údajně nejvíce potřeba. V duchu podobných rozhovorů jsme dopili víno určené na tento večer, zamáčkli nařízeného budíka, mimochodem asi 4 minuty před jeho zazvoněním, a odebrali se spát.

20. září 1999

Během noci se zvedl vítr a vlny začali naší lodí pohazovat nepříjemně o molo. Proto Jirka spolu s Jindrou přejeli zpět na původní odpolední stání, avšak ne k molu, nýbrž pouze na kotvu. Tam jsme již zůstali až do rána.

Ráno nás všechny probudil křik důstojníka Ládi, který se osočoval na mužstvo a spílal mu za to, že na WC nechodí do přírody, nýbrž na lodi. Nevěděl chudák o nočním přejezdu, neboť ačkoli spal hlavou přímo u motoru, přesto ho hluk v noci nevzbudil. Celou věc pochopil, až když se sám vysoukal ze spacáku a vylezl na palubu. Ten se divil. Když už jsme byli všichni pěkně vzhůru, vytáhli jsme kotvu a popojeli opět k molu, kde jsme se prošli po břehu a posnídali.

Krátce po snídani vyrážíme na moře, které se pod stále sílícím jižním větrem zvaným Jugo začíná měnit v pekelné místo jako stvořené pro naši ďábelskou jízdu. Plujeme stále severozápadním směrem do útrob Kornát s větrem v zádech. Střídáme pravý a levý zadobok a z plachet máme vytažen pouze malý kapesníček kosatky. Přesto je naše rychlost 6 až 7 uzlů. Během chvilky jsme na Kornátech a na oběd přirážíme k molu u ostrova Ravni Žakan. Našimi sousedy jsou potápěči na pěkném dvojstěžníku, zřejmě Italové.

Rychle jsme se naobědvali a započala zábava ve vodě. Důstojníci fotili přírodní úkazy a život ve vodě a rovněž zkoumali dno kolem lodi. Mužstvo se pouze nedbale snažilo zbavit se špíny a zápachu držícím se na jejich tělech plaváním ve vymezeném teritoriu kolem lodi. Pár žertovných střetů v měření síly mezi mužstvem a důstojníky skončilo hanebným ústupem mužstva po získání svršků jejich plavek důstojníky.

Za několik chvil opět vyrážíme na moře s nadějí, že nalezneme vhodné kotviště na noc. Vlny si s námi pohazují jak s dětskou kačenkou, přesto zarputile držíme kurz severozápad. Zaplouváme do zátoky ostrova Veli Rašip, která je velmi pěkná, ale před větrem nás nechrání natolik, abychom zde zůstali přes noc. Proto po průzkumu ostrova a nafocení přírodních krás opět odplouváme. Za kormidlem stojí sám kapitán Jirka a bezpečně vede loď třímetrovými vlnami. Zanedlouho díky precizní navigaci vjíždíme do lépe chráněné zátoky Vrulje na ostrově Kornat. Přirážíme k molu přímo před hospodou.

Dnešní večer stanovili důstojníci jako vycházkový pro mužstvo. Takové šlechetné až benevolentní rozhodnutí mužstvo přivítalo nezřízeným veselým a pokřikem: "Sláva důstojníkům, ať žije kapitán !" Poté se dle svého naturelu převlékli do šatů (tzv. kur... krojů - dle názoru některých důstojníků) a vyrazili do cca 15 metrů vzdálené nálevny. Láďa je sledoval z můstku až do jejich dosednutí ke stolu v hospodě. Později tvrdil, že oněch 15 metrů vzdálenosti je maximální možný dosah jejich orientačních smyslů a vzdálit se ještě o metr je možné, že by zabloudili, nebo se úplně ztratili.

Na lodi zavládl až netušený klid, tolik potřebný pro důstojníky a jejich dobré zažívání. Důstojníci si připravili večeři sami a bylo to první jídlo na kterém si opravdu pochutnali. Mezi tím se u stolu, kde sedělo naše mužstvo začala tvořit dlouhá fronta námořníků, kteří byli tři a více měsíců na moři. Bavili se všichni. Důstojníci ve svém klubu a mužstvo ukojováním potřeb natlakovaných námořníků všech ras a národností. Ten večer došlo pouze k jedinému incidentu, avšak z pohledu důstojníků docela vážnému. Jeden opilý a již zcela sexuálně vyčerpaný člen mužstva - Markéta B., hrubě slovně napadla nic netušící důstojníky. Když ve svém výlevu nadávek pokračovala i přes důrazné napomenutí, došlo na hlasování o trestu pro tohoto drzého až vzpurného člena mužstva. V jasném poměru hlasů 13:1 bylo odsouhlaseno potrestání a z námořních precedentů byl zvolen trest "pověšení za nohy na hlavní stěžeň". Trest byl bezodkladně vykonán ve 21.45 UTC.

Netrvalo dlouho a důstojníci se po vyčerpání stanovených kvót vína odebrali odpočívat do svých kajut. Kdy se vrátilo mužstvo není zapisovateli známo, ale jisto jistě to bylo po povolené době vycházky a bude to ještě řešeno v důstojnické radě spolu s kapitánem.

21. září 1999

Vyrážíme na další putování hladoví jako psi, protože mužstvo díky bujaré noci a pozdnímu příchodu z povolené vycházka buďto odmítá nebo nemůže pracovat. Nakonec se ale přemohly a usmažily vajíčka se salámem.

Netrvalo dlouho a začalo poprchávat. Pak přišel okamžik, kdy docela slušně pršelo. V kokpitu zůstali pouze ti nejtvrdší. Jirka, Láďa a Petr a bojovali s nepřízní počasí a mírným protivětrem, zatímco 1. důstojník Jindra podcenil svou osobní výstroj a byl nucen zůstat skryt před nepřízní počasí spolu s mužstvem v podpalubí. Déšť pozvolna ustával a s ním i vítr, kapitán předal řízení lodě Vláďovi a za velmi slabého vánku jsme pokračovali v plavbě. Dopluli jsme k ostrovu Levrnaka a tam vítr úplně ustel. Po elegantním obratu o 360 stupňů za naprostého bezvětří kapitán rozhodl o mimořádném zakotvení poblíž krásné kapličky a staré pevnosti v malebném sedle ostrova Kornat. Následovala prohlídka kaple a poté simulovaný útok důstojníků, spolu s kapitánem, na vrchol hory s cílem dobýt pevnost. Úkol byl splněn se zjištěním, že pevnost je pustá již několik století a mimo divokých králíků a jednoho fíkovníku zde již delší dobu nikdo nebyl.

Po návratu na loď následuje volná zábava a koupání, jelikož se zásadně změnilo počasí a udělalo se krásně. Mužstvo vylezlo z kajut, lebedí si na sluníčku a pozvolna zažehnává únavu z večerní pijatyky. Zvolna začíná foukat, proto odrážíme a křižujeme proti větru na volné moře. V kokpitu bezchybně pracují důstojníci pod zkušeným vedením kapitána a mužstvo jen v němém úžasu sleduje tu strojovou přesnost a sehranost při náročných obratech ve dvoumetrových vlnách na volném moři. Míjíme na pravoboku nádherný maják Sestrica spojený chodbou s domem, který spíše připomíná zámek a celá stavba vypadá v zapadajícím slunci velice impozantně. O to více jsme překvapeni sdělením kapitána, že tento komplex je zcela opuštěný. Zanedlouho míjíme bóji varující před mělčinou a vymezující plavební dráhu a vplouváme do klidné zátoky s malou marínou. Lehá vítr proto dojíždíme na motor a přivazujeme loď ke zcela prázdnému molu.

Voda je zde krásně průzračná, proto ihned po kontrole lodi zahajují důstojníci potápění a zkoumají kotviště. Při jednom z průzkumných ponorů si 2. důstojník Vláďa všiml charakteristického pohybu jakým se vyznačují chobotnice. Uskutečnil ještě několik ověřovacích ponorů a když si byl svým objevem zcela jist, zpravil o svém objevu 1. důstojníka Jindru a neprodleně mu nepřátelskou chobotnici ukázal. Poté co 1. důstojník uznal, že objevenou chobotnici je opravdu nutné ulovit, vyčkali příchodu kapitána a podali mu hlášení o vzniklé situaci. Kapitán s ledovým klidem a bez mrknutí oka hlášení přijal a řekl: "Dostaneme ji." 2. důstojník Petr navrhl poškádlit zvědavou chobotnici třpytkou, což ostatní ihned započali realizovat a dočkali se až nečekaně prudké reakce ze strany chobotnice. Ta napadla ze svého úkrytu nabízenou třpytku nevídanou rychlostí a silou, rozestřela před důstojníky svá dlouhá chapadla v celé své kráse a počala bojovat. Boj to byl neúprosný a nerozhodný až do chvíle, kdy se za chobotnicí neohroženě vrhl kapitán s nožem v ruce. V ten moment chobotnice zcela správně vyhodnotila, že má na kahánku, nechala třpytku třpytkou a počala prchat do bezpečí před útočícím kapitánem. Ještě jsme zahlédli jak vyprskla trochu inkoustu a byla pryč. Ukryla se do některé ze škvír a ani během našeho následujícího hlídkování se nám ji už nepodařilo nalézt.

Nastal večer, důstojníci se opět baví ve svém klubu, kapitán rozjímá na břehu a mužstvo je povinně zavřeno ve svých kajutách jako trest za pozdní příchod z vycházky předešlého dne.

22. září 1999

Tento den se nevyznačoval ničím zvláštním. Ráno jsme se výborně zapotápěli a poté odpluli směrem na Pakoštane. Vítr foukal velice málo a tak jsme se věnovali pití piva a kocháním se krajinou. Idylku kazily pouze posměvné řeči posádky, neboť na dnešní den byla k obědu naplánovaná ryba a brambory, jenže bohužel jsme doposud žádnou nechytili.

Důstojníci se celé dopoledne hájili tím, že ji stačí chytit až těsně před obědem, protože k jídlu bude připravená během 30-ti minut. Asi kolem 11.00 hodiny, kdy už to nebylo s mužstvem k vydržení a posměšky vrcholili se stal zázrak. Došlo na slova moře znalých důstojníků - dlužno říci k jejich velké úlevě a k zlosti celé posádky. Na nastraženou třpytku zabrala veliká (25-30 cm) makrela. Po záběru následovala blesková akce, jejímž výsledkem bylo, že se makrela ocitla na palubě. Radost důstojníků nebrala konce. Oproti tomu posádka fialověla vzteky.

Kolem poledne přestal úplně foukat vítr a tak jsme zakotvili v blízkosti opuštěného ostrova nedaleko Pakoštane. Důstojníci vylovili několik mušlí a jednu podprsenku, kterou si vzápětí 1. důstojník navlékl. Vypadal velice zajímavě a někteří členové posádky tvrdili, že takto vypadá zcela jistě pravý mořský panic.

Když začal vítr pofukovat, zvedli jsme kotvu a odpluli do Pakoštane. Zde jme přirazili k obecnímu molu a navečeřeli se. Po večeři vytáhl 2. důstojník Petr ještě nějaké poslední zapomenuté víno, což za pomoci 1. a 3. důstojníka zdárně dopil. Poté se vypravili spolu s 1. důstojníkem a posádkou na vycházku do ulic městečka. 3. důstojník se odebral spát, neboť jak sám tvrdil, byl znaven a utrmácen zážitky z předešlých dnů. 1. a 2. důstojník nalezli pěknou hospůdku s terasou a křesly. Část posádky je opustila a jejich osudy nejsou zapisovateli známi, pouze Markéta B. přisedla k oběma důstojníkům a stejně jak oni popíjela víno značky Malvazia a společně diskutovali.

Diskuze se ubírala během první sklenice kolem 3. důstojníka Ládi. 1. a 2. důstojní dospěli k závěru, že indispozice 3. důstojníka je zaviněna skutečností, že je právě středa a on, jediný ženatý člen naší výpravy, má prostě naučeno, že ve středu se chodí včas do postele. Zkrátka zvyk je železná košile. Během druhé sklenice a zřejmě i vlivem předešlé diskuze dospěli 1. a 2. důstojník k myšlence, že s ohledem na tu středu, by se mělo něco podniknout. Po třetí sklenici svorně ujednali, že ke svému podnikání a ke splnění svých záměrů použijí mužstvo, složené jak víme ze samých žen. Následovala čtvrtá sklenice a spolu s ní i názor přísedící Markéty, že myšlenky obou důstojníků jsou podlé a hanebné. Oba sice s touto skutečností kupodivu souhlasili, ale vzápětí argumentovali tím, že po čtyřech dnech na moři jsou jejich záměry a plány omluvitelné. Pak už následovalo pouze dohodnutí detailů a vzhledem k tomu, že čas byl pokročilý a víno těžké, odebrali se všichni tři na loď.

Na lodi pak došlo k rozčarování obou důstojníků. Byla tam už přítomna celá posádka, ale 3. důstojník Láďa tvrdě spal a byl k neprobuzení. Z tohoto důvodu se nekonal žádný středeční akt, neboť 1. i 2. důstojník si byli vědomi své neodpustitelné chyby, totiž že nechali Láďu usnout. Netroufli si tudíž rozpoutat pravou důstojnickou zábavu bez jeho podpory, neboť by tím porušili vlastní interní jachetní předpis č. 6. Tuto skutečnost kvitovalo mužstvo s povděkem, především pak Markéta B., která se zdála být celým plánem velice rozmrzelá. Teprve až po dopití všech zásob ještě na lodi přišla na to, že celý plán vlastně není tak špatný. Bohužel pro ni však bylo již příliš pozdě a celá posádka již dávno spala.

23. září 1999

Píšu, píšu dnešek, to je ale pešek, je dnes ale čtvrtek, von vyleze krtek. 2. a 3. důstojník se proti mě (1. důstojník) spikli a donutili mě psát. Tak tedy píšu. Nálada je skvělá, jídla je dost, akorát tekutiny docházejí. Dopíjíme pivo, rum, fernet a k tomu docházejí i přísady cola a voda. Pili jsme rum s colou, pak došla cola tak jme vymysleli házet do rumu žvýkačky a pili jsme ho se žvýkačkama, pak někoho (Láďu) napadlo, že máme šlehačku, tak jsme pili rum se šlehačkou a říkali jsme tomu Milešovské beaujolais. Velice zajímavý byl systém pití. To si nastříkáte do pusy šlehačku, pak vypijete rum, ještě v ústech řádně promícháte a vypít. Báječná zábava. Pak došla šlehačka, tak jsme pili rum se studenou vodou a s cukerýnem, pak došel rum a teď pijeme fernet s vodou a s cukerýnem. Říkáme tomu fernet grok a moc nám to chutná.

K dalšímu zápisu se vrátím později (bohužel jsem záhy usnul, takže tento den je co se zápisu týče poměrně krátký).

24. září 1999

Další klidné ráno, tentokráte v zátoce Sv. Nikola na poloostrově Murter. Po probuzení a ranní hygieně, kterou každý absolvoval dle vlastních potřeb a představ se posádka pozvolna přiměla k činnosti. Mužstvo se z průpovídkami pustilo do přípravy snídaně a důstojníci začali den tradičním potápěním. Záhy Láďa objevil krásnou červenou hvězdici nedaleko od lodě a neprodleně o tom informoval ostatní. 1. a 2. důstojníci ji také ihned ohledali a společným hlasováním rozhodli, že je škoda ji ulovit a tudíž ji pouze vyfotili.

Po snídani jsme vyrazili na moře. Vítr byl opět slabý, ovšem zkracovat si dlouhou chvíli jako předešlého dne popíjením různých nápojů nebylo možné, neboť došlo na nejhorší - nebylo co. Chvilku se zdálo, že nás čeká nudný den, ale Petr důkladně prohledal celou loď a nalezl kapku fernetu. Nebylo ho věru mnoho, ale k zažehnání ponurých myšlenek stačil. Teplota se vyšplhala ke 30°C a vítr zeslábl na 0 - 1 m/s. Nevadilo to, nikam jsme nespěchali. Kolem 14.00 hodiny jsme připluli k molu v Tribunji. Po nezbytné polévce vzali důstojníci útokem místní obchod , kde prodávali Ožujsko pivo za 3,50 Kn. Tak na to jsme se napili. Strávili jsme před krámkem notnou chvíli a hodnotili uplynulý průběh plavby.

Po návratu na loď jsme opět ihned vypluli. Hned se nám jachtilo veseleji, pluli jsme do nedaleké Vodice a byli jsme tam hned. Ovšem přesto cestou padla za oběť téměř všechna doplněná zásoba rumu. Po přiražení v přístavu se celá posádka okamžitě rozprchla vstříc radovánkám ve větším městě. Nejprve jsme se pokochali krásnou replikou pirátského korábu a poté již s tvrdou korunou v kapse hledali mjenjačnicu. Bohužel všechny otvírali až za hodinu (17.00 hod) a to pro nás mělo velice destruktivní následky. Hned vedle směnárny byl trh a na něm velice sympatický mladík prodávající ovoce, zeleninu, víno a rakii. Dával ochutnat a tak 1. a 2. důstojníci rakii ochutnali a velice si pochvalovali. Poté jednu láhev zakoupili a jejím popíjením si krátili čas do otevření směnárny.

Zanedlouho se zde objevili všechny členky mužstva a ihned začali koketovat se sympatickým mladíkem. Týden na moři vykonal své, zatímco důstojníci důstojně relaxovali u rakie a poctivě nakupovali dárky pro své rodiny a blízké, mužstvo s vidinou závěrečné prodloužené vycházky ihned oblouznilo mladíka a domluvili si s ním rande na 21.00 hodin v našem předpokládaném přístavu pro dnešní noc - v cílové maríně Solaris.

Po výměně kun jsme společně vrávoravým námořnickým krokem dorazili k lodi a ihned vypluli. Vál příznivý vítr a domovská marína nebyla daleko. A tak po týdnu na širém moři jsme s jistotou mořských vlků zcela bezpečně a naposledy zapluli do přístavu a přirazili k molu.

A bujaré oslavy mohli vypuknout v plné parádě. Mužstvo se vrhlo na důkladnou hygienu, aby se večer líbylo. Důstojníci raději jen lehce povečeřeli, zajistili loď a začali se věnovat zábavě v důstojnickém kokpitu. O jejich svědomitosti svědčí událost, která se přihodila 1. důstojníkovi Jindrovi. Jmenovaný se v noci probudil a již lehce střízlivý si uvědomil, že vlastně večer přivazoval loď. Nelenil tedy a vědom si svého večerního stavu vyskočil z postele a překontroloval všechny uzly. Ostatní vzpomínky jsou pouze velice matné. Musíme však ještě poznamenat, že rande s mladíkem Giovanym úspěšně vyhrála z celého mužstva pouze Renata a důsledně k němu využila povolenou vycházku do rána, což jí všichni důstojníci velkoryse tolerovali, pouze 4. důstojník Radek vyjádřil svou nelibost raní hodinovou promluvou tzv. do duše.

Jinak večer proběhl naprosto klidně a důstojníci i mužstvo se postupně vytráceli k zaslouženému odpočinku do svých kajut. Naposledy na vodě.

25. září 1999

Ahoj moře !!! Snad opět za rok. Následoval odjezd do ČR, zvolili jsme trasu podél pobřeží, neboť jsme se ještě chtěli pokochat krásným výhledem. Cesta ubíhala klidně a obě škodovky pracovali bez jediného zádrhelu. Až na hranice ČR jsme jeli prakticky společně a kolem půlnoci jsme byli všichni šťastně doma.

zápis provedli dle svého nejlepšího svědomí :

1. 2. a 3. důstojníci

Jindra & Petr & Láďa

zpět - další příběh

titulní stránka