Jak jsme pluli po Kanárech
31. 2. – 15. 3. 2006
Již několik let pravidelně jezdíme na letní aktivní dovolenou na jachtu na moře. Za ty roky jsme navštívili s celou partou Chorvatsko, Lipary, Elbu, Sardinii a Korsiku. A najednou na podzim přišel e-mail od našeho kamaráda a kapitána Jindry, že v zimě bude mít k dispozici loď na Kanárských ostrovech a cena je víc než lidová. Hned jsme svolali poradu v restauraci, slovo dalo slovo a po upřesnění termínu objednáváme letenky a 31.2. odlétáme z Mnichova směr Kanárské ostrovy.
Na Kanárech na letišti už na nás čekal Jindra a zajistil nám přepravu na loď, ocelovou kajutovou plachetnici 17 metrů dlouhou se zabudovaným motorem, generátorem a kompresorem pro plnění lahví na potápění. Nalodění proběhlo velice rychle, neboť přestože loď je konstruována až pro 14 osob, nás bylo pouze 8. V důsledku toho jsme měli téměř všichni kajutu pouze pro sebe a na lodi maximální pohodlí.
Po zabydlení jsme provedli některé nezbytné úkoly, jako například opravu plachty, nákup zásob a kontrolu celé lodi a vybavení, abychom vše připravili pro bezpečnou plavbu. Druhý den jsme si pak zapůjčili dvě auta a podnikli celodenní výlet po Gran Canarii. Projeli jsme celý ostrov a dle průvodce navštívili spousty zajímavých míst. Výlet byl zakončen, jak jinak, večerní návštěvou místní restaurace. Zde jsme naplánovali rámcově průběh celé naší plavby, rozhodli se pro návštěvu západních ostrovů, a s vidinou pěkného počasí jsme večer ulehali s tím, že následující den vyplujeme.
2.2. ráno vyzvedáváme opravenou plachtu z dílny a po jejím nasazení ve 12.00 místního času vyplouváme z maríny v Las Palmas. Náš cíl je minimálně ostrov Tenerife, ale pokud vše půjde podle plánu a nevyskytnou se žádné potíže, tak poplujeme až do La Palmy. Kolem 13.00 hodiny míjíme severní výběžek Gran Canarie a pokračujeme kurzem NW. Míříme na severní cíp Tenerife. Vítr fouká tak 4° Beauforta a my pod plnými plachtami míříme na oceán. Ostrov Tenerife se s přibývajícím časem přibližuje a kolem 22 hodiny je jasné, že ho obeplujeme severně a budeme pokračovat na La Palmu. Rozdělujeme noční službu u kormidla a kolem půlnoci míjíme severní cíp ostrova. Přestává foukat, což nám nikterak nevadí, neboť stejně potřebujeme dobít baterie, takže startujeme motor, balíme plachty a až do rána brumláme na motor. Ráno míjíme želvu, která se líně vyvaluje v moři na slunci. Okolo 9.00 hodiny se ze severozápadu hrne hradba nehezky vypadajících hustých mraků. Během chvilky do ní vplouváme, začíná lehce pršet, ale rovněž i foukat, takže opět vytahujeme plachty a až do noci se přibližujeme vytrvale k La Palmě. Do maríny pak vplouváme kolem 22.00 hodiny. Ještě stíháme v místní restauraci krásně vychlazené pivo, které po dlouhé plavbě věru chutná.
Následujícího dne tj. 4. 2. obhlížíme město a opět půjčujeme auto a razíme na celodenní výlet po ostrově. Zjišťujeme, že je mnohem hezčí než Gran Canaria a proto vyjíždíme až na samý vrchol ostrova 2350 m vysoký Pico de la Cruz, kde jsou umístěny hvězdárny. Zde pořizujeme mnoho krásných fotografií západu slunce a po setmění již rychle zpět na loď do přístavu. Příští den vracíme zapůjčená auta, platíme marínu (25,-EUR) a odpoledne vyplouváme za dalším dobrodružstvím. Náš příští cíl - ostrov Hierro. Cestou ještě potápěči uskuteční odpolední ponor u jižního výběžku La Palmy a pak již dál na plachty až do pozdních nočních hodin.
Kolem 01.00 hodiny míjíme asi 8 NM od Hierra malé světýlko z nějaké lodičky. Sám kapitán se diví, co že dělá rybář takhle daleko od ostrova v tuto noční hodinu. Příští den se nám ale vše objasňuje. My sami jsme zapluli do maríny Puerto de la Estaca kolem 2.00 hodiny ranní a někdy po obědě přijela malá lodička s jedním človíčkem, který se k nám hned hlásil. Že nás v noci potkal a zda jsme ho také viděli. „Viděli, viděli, ale co jste tam dělal, na téhle malé lodičce ? Vždyť vy tu máte pouze vesla ?“ , říkal kapitán. „No to já si takhle pluji z Karibiku.“ , odvětil neznámý dobrodruh. Byl to velice zajímavý člověk, večer jsme ho pozvali na skleničku a dlouho do noci s ním rozprávěli.
Rovněž na Hierru jsme zapůjčili automobil a udělali jednodenní prohlídku celého ostrova. Strávili jsme zde dvě noci, zaplatili marínu, večerní odplutí odložili na ráno vlivem zhoršeného počasí a dopoledne 8. 2. opět vyplouváme směr Gomera. Počasí nám moc nepřeje, fouká kolem 30 uzlů a vlny se zvedají až do poctivých 4 metrů. Plachty máme rozbaleny sotva na třetinu a i přes to je naše rychlost úctyhodných 8-9 uzlů. V 18.00 navazujeme radiové spojení s marínou San Sebastian a v 18.20 za asistence pomocníků z maríny úspěšně parkujeme.
Gomera je nádherný ostrov. Jsou zde překrásné scenérie skal a lesů. V nitru ostrova je prales, který nás uchvátil. Kolem ostrova potápěči udělali několik ponorů a vždy viděli něco zajímavého. Jednou se vynořili s očima navrch hlavy, že tam byl velký žralok, jindy zase rejnok nebo veliká muréna. Pokoušeli jsme se i o rybářské štěstí a ani v tomto ohledu nás Gomera nezklamala. Vytáhli jsme žraloka, rejnoka a Jirkovi se dokonce podařilo ulovit nafukovací rybu. Bohužel nebo bohudík, nikdo z nás nebyl zarytý rybář jedlík, takže úlovky šli vždy po nezbytném fotografování zpět do moře. Na ostrově jsme strávili dva a půl dne a tři noci a vůbec se nám nechtělo odplouvat. Jednak jsme věděli, že už nás čeká jen Tenerife a pak návrat na Gran Canarii a konec a také nás napadlo, že právě tyto dva malé ostrovy, Hierro a Gomera, budou zřejmě z celých Kanárů nejhezčí.
Čas je ale neúprosný, takže opět plujeme a pozdě večer kotvíme v Las Galletas na samém jihu Tenerife. Vzhledem ke stále trvajícímu silnějšímu větru a ke špatné předpovědi jsou maríny plné k prasknutí. Zbývá na nás jediné místo pod jeřábem, kde jinak nikdo nestojí. Následující den jsme se rozdělili na dvě družstva, z nichž první jelo autem na prohlídku ostrova a druhé-potápěčské na ponor u jižního majáku. První skupina se vrátila nadšená a přála si zůstat ještě alespoň jeden den. Měli množství fotografií a opět byli nabiti dojmy a zážitky z výletu. Druhá skupina měla rovněž spoustu zážitků a dojmů z ponoru, ale jejich závěrečný dojem kazila skutečnost, že když se vynořili, vůbec nebyli na místě které předpokládali, jelikož proud je odnesl na oceán. Nebýt duchapřítomnosti kapitána, který celou dobu bedlivě sledoval hladinu, kdoví jak by to nakonec dopadlo.
U večeře nám kapitán sdělil, že by rád vyplul ještě v noci na Gran Canarii, protože dle předpovědi bude mít počasí setrvale zhoršený stav, takže by bylo vhodné ponechat si rezervu, abychom bezpečně stihli letadlo. Jeho návrh samozřejmě přijímáme, je nám jasné, že stihnout odlet je důležité, ale v hloubi duše bychom ještě rádi zůstali na Tenerife, protože víme, že na Gran Canarii už nás čeká pouze závěr naší plavby i dovolené. Nicméně vyrážíme kolem 22.00 hodiny. Vane příjemný slabý vítr a my máme opět jednou plné plachty. Pak ale někdo, už nevím kdo to byl, pronesl: „A to zase bude klidná a příjemná plavba.“ a během 10-ti minut to vypuklo. Dostali jsme se ze závětří ostrova, obě plachty šly dolů a poté zpět nahoru, ale jen na čtvrtinu plochy a kapitán prohlásil, že tentokrát se asi vůbec nevyspí. Houpalo to s námi celou noc, vlny jsme místy odhadovali na 6 metrů a možná i víc. Dvakrát jsme se vyhrnuli na palubu, protože se nám zdálo, že teď už se musíme jistě potopit. Když se Jindra ptal, jak že se nám spí, tak Zdeněk odvětil: „Nic moc, to jsi na zádech na posteli, na břiše na stropě, na zádech na posteli, na břiše na stropě. To si můžeš jít klidně chvilku sám vyzkoušet.“ Ale loďka nás nezklamala a bezpečně dopravila až do Puerto de Mogan na západním pobřeží Gran Canarie. Zapluli jsme k pumpě, první loď ten den, na oblečení mapy z uschlé soli a rovněž na obočí a vlasech jemné slané hrudky. Rázem jsme se stali atrakcí. Ptali jsme se rádiem na místo v maríně. Byla plná. Jakpak by taky nebyla, v takovémhle počasí. Nicméně vlídná paní, co nám prodávala naftu, nám nabídla ať se dojdeme opláchnout od té soli a než jsme se vrátili, zavolala někomu telefonem a během 10-ti minut přišli dva pomocníci z maríny, přeměřili naší loď a pak nás navedli a zatlačili na asi jediné volné místo, které bylo k dispozici. Měli jsme to akorát, být o 20 cm delší, tak jsme se tam nevešli. Byli jsme vděční, noc byla opravdu náročná a díky rozhodnutí kapitána vyplout na noc jsme teď měli celý den na odpočinek a opalování v závětří přístavu, což jsme beze zbytku všichni využili.
14. 2. ráno krásně odpočati opět vyplouváme na závěrečný úsek naší plavby. Náš cíl, místo vyplutí, Puerto de La Luz, Las Palmas. Celou plavbu si užíváme a popíjíme. Plujeme podél jižního břehu a kocháme se. V odpoledních hodinách jsme již značně rozjařeni. I kapitán má dobrou náladu. Všichni bez nejmenší újmy, spokojeni a loď v naprostém pořádku. Míjíme větrné elektrárny na východním pobřeží, pak letiště a v 18.00 hodin vplouváme do přístavu. Ještě u Pedra doplňujeme naftu po špunty a v 18.20 naposledy přivazujeme loď k molu. Večer v restauraci rozjímáme a vyprávíme si navzájem dojmy a zážitky. Na zítřejší odlet nikdo nemyslí. Kapitána zveme na večeři i drink. Byli jsme spokojeni, i on prý byl.
Děkujeme.
Ale na všem co končí je pěkné i to, že něco začíná. Takže kam příště ? Máme již domluvenu Mallorcu. Už se těším.